Tento článek vyšel v Krumvířském zpravodaji 3/2022. Podrobnější popis mé cesty je k přečtení v mém cestovním deníku.
Když jsem přemýšlel, kam letos vyrazit na dovolenou, zvolil jsem lokalitu, která mě už dlouho lákala k prozkoumání – místa kolem polského Gdańsku, Viselskou a Helskou kosu. Místo tak bylo jasné. Druhou věcí, co jsem musel vyřešit, byla doprava. Chce se mi jet samotnému autem? Chvíli jsem i hledal možnosti veřejné dopravy kolem Gdańsku, ale pak to přišlo - mám přece kolo! Postupně se mi v hlavě začal rodit plán, jak s kolem za dva týdny projet sever Polska kolem Gdańsku.
V září jsem za 12 dní projel 12 měst, viděl spoustu zajímavých míst, nocoval na devíti různých místech a na kole ujel 456 km. Jel jsem sám a vše si vezl v tašce na nosiči. Vzhledem k tomu, že jsem do malé tašky dostal oblečení jen na 3 dny, musel jsem s sebou vézt i malou lahvičku pracího prášku a průběžně si prát. Trasy jsem měl dopředu dopodrobna naplánované, ale jak to bývá, vždycky se po cestě najdou další zajímavosti, kvůli kterým stojí za to odbočit jinam.
Na sever jsem se s kolem dostal přímým vlakem, který jednou denně vyráží z Vídně a jeho cílem je Gdynia. Já jsem využil trasu Břeclav-Malbork a nazpátek Gdańsk-Hodonín. Obě cesty trvaly přibližně 11 hodin.
Cyklistika v Polsku
Jak jsem měl vždy Poláky tak trochu za šílence na silnici, musel jsem svůj názor přehodnotit. Jak v budování cyklostezek, tak i v chování ve vztahu řidič-chodec-cyklista se máme ještě hodně co učit. Síť cyklostezek je na severu hustá a nestalo se mi, abych se do centra jakéhokoliv města nedostal po cyklostezce. Z celkových 456 km jsem odhadem jen na 70 km musel vjet na silnici. I v malých uličkách v historických centrech měst se podařilo uspořádat dopravu tak, aby bylo místo jak pro auta, tak i pro chodce a cyklisty. Kolem několika kruhových objezdů jsem viděl i druhý “prstenec” s objezdem pro cyklisty. Samostatné přejezdy pro cyklisty vedle přechodů pro chodce jsou samozřejmostí.
Památky a zajímavosti po cestě
Zážitky a vzpomínky na navštívená místa jsou to nejdůležitější, co si z cestování můžete dovézt. Hned první den po příjezdu jsem navštívil hrad Malbork, který je největší čistě cihlovou stavbou a zároveň největší gotickou stavbou na světě. Velikost celého areálu mě ohromila. Hrad byl na konci války značně poškozen a jeho rekonstrukce a dostavba byla dokončena teprve v roce 2015.
Následující den jsem po cestě navštívil nejnižší bod Polska, který leží 1,8 m pod hladinou moře. Cílové město Elbląg se pyšní katedrálou se stometrovou kostelní věží. Výhled z ní na naprostou rovinu bez kopců v okolí byl impozantní.
Třetí den jsem využil tramwaje wodne (trajektu) na plavbu přes Viselský záliv na Viselskou kosu. Kosa je úzký poloostrov (Viselská je široká 800 m - 1200 m, Helská pak jen 150 - 800 m), který vznikl postupným naplavováním písku vlivem působení řek a přílivu moře proti sobě. Dá se to přirovnat k umělým ostrovům v Dubaji, akorát tady to utvořila sama příroda. Krynica Morska, která byla moje útočiště na dvě noci, je městečko, které je turistickým centrem kosy.
Viselská kosa z půlky leží na polském území a z půlky na ruském. Čtvrtý den jsem se tak jel podívat k hranici s Kaliningradskou oblastí (Královcem). Po cestě jsem vyšlapal na nejvyšší stálou (zarostlou) písečnou dunu Wielbłądzi Garb (49 m n.m.). Ke kaliningradským hranicím se dá přiblížit i autem cestou do obce Piaski, odsud už ale dál můžete jen na kole nebo pěšky. Následná cesta až k hraničnímu pásmu je dlouhá přibližně 3 km. Hranice je pak vyznačena drátěným plotem postaveným napříč celou kosou a končící na obou stranách kousek v moři. Od Gdaňsku přes celou kosu lemuje pobřeží nádherná pláž (na polském území má asi 80 km) přerušená jen deltou Visly. Nepředstavoval jsem si, že i takto může vypadat hranice mezi svobodnou Evropou a totalitním Ruskem – krásná pláž přehrazená plotem.
Pátý den byl nejen hodně deštivý den, ale taky den s nejdelším 70km přejezdem do Gdańsku. Gdańsk je 600tisícové město a je součástí tzv. trojměstí Gdańsk-Sopot-Gdynia. Město, stejně jako celý tamní kraj, se vyznačuje typickou cihlovou architekturou. Centrum města bylo taktéž silně poškozeno válkou a obnova některých ulic probíhá dodnes. Dominantou centra je Mariánská bazilika – monumentální trojlodní chrám výrazně větší než pražská katedrála sv. Víta s 86m věží, na jejímž vrcholu se nachází vyhlídková terasa s výhledem na město, celou přístavní oblast a Baltské moře.
V Gdańsku jsem strávil i většinu šestého dne. Projel jsem přístavní oblastí – gdańský přístav se sestává z několika menších přístavů, nákladních nádraží a překladišť, zkrátka takové město ve městě. Na samotném severu města se nachází poloostrov Westerplatte. Pro mě až do příjezdu neznámé místo, avšak s velkým historickým významem. Právě zde začala druhá světová válka. V září 1939 bylo právě tady napadeno Polsko nacisty a i přes zásoby jídla a munice odhadované na 2 dny se Poláci dokázali bránit celý týden. Pro Poláky se tak jedná o symbol polského vzdoru nacismu.
Následoval přejezd na Helskou kosu do jeho centra, rybářského městečka Hel. Sedmý den jsem projel celou Helskou kosu a skončil v obci Jastrzębia Góra, která leží na nejsevernějším bodu Polska. Osmý den pak moje cesta pokračovala do města Łeba, u kterého leží Słowiński Park Narodowy, oblast velkých písečných dun. Největší z nich Wydmu (dunu) Łącka jsem pak navštívil devátý den. Duna má na délku přibližně 4 km a na šířku necelý kilometr a někdy je přezdívána jako Sahara Evropy.
Desátý den jsem přejel do města Lębork, kde jsem navštívil vodárenskou věž moderně přebudovanou na mětstskou expozici s vyhlídkou na střeše. Následně jsem se vlakem přesunul do Gdynie. Gdynia je město, které získalo městská práva až v roce 1926, svou zástavbou se jedná o velmi moderní město. V místním přístavu jsem navštívil loď Błyskawica polského námořnictva, která z Polska odplula den před německou invazí a během války se účastnila spolu s Britským námořnictvem operací jako vylodění v Normandii, bitva o Narvik či evakuace vojáků v Dunkerque.
Jedenáctý, předposlední den, jsem projel celé trojměstí. Po cestě jsem v Sopotech navštívil největší dřevěné molo v Evropě. Přes druhý břeh přístavní oblasti jsem se pak dostal opět do centra Gdańsku, kde jsem strávil poslední večer. Poslední den už následovala cesta vlakem domů.
Velká část oblasti, kterou jsem projel, je nazývána jako Kašubsko. Nejedná se však jen o oblast, ale také o etnickou skupinu Kašubů, ke které se hlásí čtvrt až půl milionu Poláků. V oblasti existuje i vlastní jazyk kašubština, počet mluvčích se však odhaduje jen na 50-100 tisíc obyvatel. Zajímavostí tohoto jazyka je, že v minulosti obsahovala i písmeno “ř”.
Celá oblast je silně poznamenána válkou, některá města takřka kompletně slehla se zemí nebo byla výrazně poničena. Jejich obnova probíhá na některých místech dodnes. Není tedy divu, že je na všech takto dotčených místech ukazováno, co válka a následná totalita způsobila. Velký nápis s dvoumetrovými písmeny “nikdy więcej wojny” na Westerplatte pak hovoří za vše. V Gdańských loděnicích se nachází velký památník zde vzniklé Solidarity a poblíž i velké muzeum druhé světové války.
Krajina a města kolem Gdańsku toho nabízejí hodně k vidění a rozhodně oblast doporučuji k návštěvě.