Malé májky před domy stárek nejsou v Krumvíři tradicí, letos jsme se je však rozhodli postavit. Byla to náročná a dlouhá práce nejen během noci, ale za ten výsledek to stálo!
Jak to celé vzniklo?
Před několika lety jsem své stárce Báře slíbil, že kdybychom byli jednou první stárkovský pár, tak ji před dům postavím malou májku. Před dvěma roky jsme to sice v plánu měli, ale kvůli různým okolnostem jsme tento plán nemohli uskutečnit. Letos, krátce poté, co jsem se dozvěděl, že budu už podruhé prvním stárkem, jsem si na tento slib vzpomněl a uvědomil si, že mi byla dána druhá, a zároveň asi poslední, šance tento slib splnit. Domluvil jsem se tedy se zbytkem stárků na „tajné operaci“, o které jsme měli vědět jen mi čtyři.
Mělo to pár háčků
Aby se to stárky nedozvěděli, museli jsme vyřešit pár záludností. Tou první byly trikolory, ty mají holky vždycky u sebe a nemohli jsme si o ně říct, aby to nebylo podezřelé. Proto jsme se dvakrát tajně sešli u sklepníka Davida a trikolory na ozdobení májek jsme udělali. Dalo to práci, ale měli jsme je. Druhým problémem bylo, kdy májky očistit a nazdobit, aniž by se o tom holky dozvěděly. S řešením přišel Vojta, kterému jsme se s naším plánem svěřili. Provedeme to všechno v noci ze čtvrtka na pátek. Ale to jsme nevěděli, co jsme si na sebe ušili. Třetím háčkem bylo, kam májky před domy postavit. Řešení jsme odložili až na den stavění - dobře jsme udělali.
Jdeme na to!
Ve čtvrtek, zhruba o půlnoci, odešla domů Míša - poslední ze stárek, která u máje zůstala. „Jdeme na to!“ Dlouhá noc právě začala.
Jelikož jsme byli ze stárků vzhůru jen já a David, vybrali jsme dvě májky a rozhodli se, že začneme u Řezáčů. Začali jsme čistit. Mezitím jsem šel domů pro pilu, Vojta pro vrták a já podruhé pro rýč. O půl třetí (nepočítali jsme, že to bude až tak pozdě) jsme s májkami, vínem a dalším potřebným vybavením vyšli k Řezáčům.
Čekali jsme, že u Řezáčů to bude nejhorší a nejdelší. Májky jsme postavili za třičtvrtě hodiny. Po postavení a odejití k máji jsem poslal Báře smsku: „Jednou jsem ti něco slíbil a teď to plním. P.S. Podívej se před barák.“ David poslal Katce toto: „Jede vám elektrika? P.S. Sorry za ten randál“.
Další etapou byla Míšina májka. Májku jsme očistili, odnesli k Foretníkům a začali kopat hned vedle silnice. Po chvíli kopání se nám v hlíně ukázala nějaká síťka. Navážka, říkali jsme si. Po chvíli se objevila další síťka, to už začalo být podežřelé. Když se objevila položená cihla asi 30 cm po zemí, tak už nám vše došlo, narazili jsme na vedení elektriky a plynu. V tu chvíli se otevřely dveře domu a v něm Míšina mamka: „Kluci, májky se staví sem, hned pod okno.“ A bylo jasno, musíme kopat znovu. Májku jsme nakonec postavili a Tomáš mohl Míši poslat: „Doufám, že vám jede plyn. Jinak, podívej se před barák“.
Poslední májkou byla ta u Tibenských. Tentokrát jsme při kopání narazili na pařez, a proto jsme vykopali spíše studnu než jamu na májku. Nakonec jsem ale poslední májku postavili a Patrik mohl Natce poslat: „Mlýn je pod májou. P.S. Podívej se z okna“.
Ježíšek nechodí jen o Vánocích
Ranní pocity (po třech hodinách spánku) byly kouzelné. Naše stárky se krásně usmívaly a bylo na nich vědět, jak jsou šťastné. Nejen stárky, ale asi všichni v Krumvíři byli májkami překvapeni. Většina vzpomínek na májky začíná slovy: „Když jsme šli ráno do obchodu“. To beru asi jako nejhezčí část této „tajné operace“. Překvapení a radost. Vzpomínky jsou krásné, ale radost a překvapení ostatních je ještě krásnější. Na konec bych rád poděkoval všem, kteří nám s realizací tohoto plánu jakkoliv pomohli. Děkuji moc!