Tento článek vyšel v Krumvířském zpravodaji 2/2024 jako součást článku "Bartolomějské hody očima stárků"
Ač by mě to ještě na začátku prázdnin ani ve snu nenapadlo, tak jsem letos opět po letech stárkoval. Situace se stárkama letos nevypadala úplně růžově, a tak jsme se po nějaké té vypité sedmičce na besedě u cimbálu s mojí stárkou Evou domluvili, že budu stárkem. Rozhodnutí to bylo sice impulzivní, ale nelituji toho, protože jsem zase po letech mohl hody prožít naplno do poslední vteřiny. I přes počáteční strasti se sháněním stárků a stárek se nám dohromady sešla super sestava, o které jsem věděl, že se na ni můžu spolehnout.
S mojí stárkou Evou jsme tvořili sehranou dvojku a jsem rád, že byla po mém boku právě ona - její energie mě dobíjela během celých hodů. Zařízování proběhlo bez větších komplikací a my se pomalu začali těšit na hody. Už stárkovský sklep značil, že to budou hody plné srandy a zábavy. Na máju se nás sešlo tolik, že jsme měli problém se na vlečku poskládat a vzhledem k lokalitě jsme po 13 letech mohli s májou projet přes chalúpky, dědinou a kolem školky. Za očištění máje patří velký dík “mlaďochům” z chasy, protože bez jejich ochoty pomáhat by to nešlo.
Ze tří hodovních dnů jsem si asi nejvíc užil ten náš, tedy sobotu - plný plac a večer sál usměvavých lidí, štrngání skleniček u stolů, no prostě paráda. Tím ale nechci říct, že by následující dva dny nebyly vydařené, ba naopak. Všecko, co se stalo v neděli a pondělí, nemělo chybu. Věřím, že jste si i vy užili hody tak jako my stárci.
Na závěr bych rád napsal velké DÍKY - nejen zbytku stárků a stárek, všem kteří nám jakkoliv pomohli, ale taky vám, co jste na hody přišli. Bez vás všech by to nebyly ty správný hody a ta správná zábava. Jo, a ještě jednu věc si nemůžu odpustit - bylo to super, ale letos už vážně naposledy!