Už jedeme. Až se mi nechce věřit, jak tento skvělý víkend rychle utekl. Opojen nepopsatelným pocitem radosti, díky kterému si už ani neuvědomuji, že jsem dnes spal sotva 3,5 hodiny. Ptáte se proč? Tak čtěte…
Příběh tohoto víkendu začal již v březnu, kdy jsme všichni zúčastnění podali přihlášky do Středoškolské odborné činnosti, soutěže projektů středoškoláků s dlouholetou tradicí. Přes okresní a krajská kola jsme se dostali až sem, na Celostátní přehlídku SOČ, tentokrát v Praze.
Už v pátek ráno jsme se všichni dostavili ke společnému odjezdu autobusem do Prahy a již během pár minut bylo jasné, že to bude víkend plný zážitků. Parní lokomotiva, koleje, Teslův tranformátor, i to s námi do Prahy odjelo.
Díky havárii na vysokoškolských kolejích jsem museli být ubytování na jiných. Tak započal první velký zážitek víkendu. Později jsme se dozvěděli, že kolej Blanice v Jižním městě je po celém městě známá jako kolej, kde se konají největší studentské párty v našem hlavním městě. “Chodbovice”, párty, kdy studenti využíjí tzv. “průchoďáků”, aby se mohli dostat na společné chodby koleje a tam to rozjet s ostatními ve velkém.
Sobotní prezentace byly náročné, ale i poučné. Byť jsme byli všichni soupeřové, utvořili jsme skvělý kolektiv, ve kterém jsme se po celý den dobře bavili. Možná tomu napomohla i porota, která občas nějakou větou odlehčila atmosféru soutěže.
A proč jsem dnes spal jen 3,5 hodiny? Říká se, že lidé, kteří dělají něco navíc, jako je i “sočka”, jsou nudní. Vážně? Včerejší večer to opravdu nedokazoval. Velká část všech účastníků celostátního kola si jako sobotní večerní doprovodný program vybralo Po pražských pivnicích - měli jsme projít 4 hospody, ale nakonec stihli jen dvě. I tak to stálo za to! Ovšem zpátky na koleje se nikomu nechtělo, a tak jsme šli dál. Náš průvodce Honza nás vzal do velice stylového klubu Cross Club. Odjížděli jsme posledním metrem po půlnoci.
Na koleje cesta trvala zhruba třičtvrtě hodiny. Ze všech účastníků na začátku vydrželo pouze tvrdé moravské jádro, včetně dvou kamarádek Nikči a Sabči, se kterými jsem měl tu možnost se o víkendu poznat. Po té však nastala další komedie. Až do této chvíle jsme si všichni mysleli, že na kolejích jsou pouze jedny výtahy, bohužel pro nás byly troje a naprosto totožné, proto jsme se ztratili a asi půl hodiny hledali svoje pokoje. Spát jsme šli okolo půl třetí. Není to pozdě, ovšem pokud nevstáváte před šestou ráno (někteří už v 5) a nejdete hned po ránu na exkurzi k jadernému reaktoru. Asi si dokážete představit výrazy zúčastněných...
Samozřejmě bylo na celostátním kole více oficiálního i neoficiálního programu, ale popisovat všechno by bylo na podstatně delší článek. Každopádně jsem moc rád, že jsem mohl být součástí tohoto úžasného víkendu. Dobrý pocit nás všech z víkendu ještě umocňuje fakt, že do našeho kraje vezeme 4 zlaté, 4 stříbrné a 4 bronzové medaile a to, že jsme poznali spoustu nových a fajn lidí.